Moje brigáda a jak jsem se k ní dostal

12. července 2011 v 22:37 | Wanderer
Pro dnešek zvolím poněkud lehčí téma neboť mě dnešní pracovní vytížení dostalo opravdu na dno sil. A když už si na něco opět stěžovat, proč ne na práci? Moje práce, respektive brigáda, má charakter klasického prodavače v obchodním domě. Rozhodně se nejedná o práci na kterou musíte být kdovíjaká kapacita, je to v podstatě činnost kterou se stihnetete naučit a omrzet během několika týdnů, pak už je to jen rutina...


Prodavači jsou často lidmi pokládáni za něco podřadného, většina na ně nahlíží jako na stroje vykonávající práci kterou by zvládl každý - na flákače bez vzdělání. Bohužel, v současnosti není na vzdělání kladen takový důraz, více záleží na flexibilitě člověka, přesněji na tom jak moc sebou nechá zametat, a tak se stává že průměrný prodavač je bohužel většinou i podprůměrně kultivovaný a inteligentní člověk. To má za následek nekonečný kolotoč výpovědí a nového nabírání zaměstnanců a opět se dostáváme k oné flexibilitě: přednostní šanci mají ti jenž se rychle přizpůsobí a nejsou moc nároční.

Tolik o prodavačích, nyní něco o tom jaká je náplň jejich práce. Především i tady záleží na zaměření. Pokud máte tu smůlu a jste zařazeni za takzvaný "úsek" (obslužné pulty), stojíte celý den na nohou a několik hodin v kuse se nutíte k vlídnému úsměvu a toleranci k polohluchým zákazníkům. Někdo to pokládá za výhodu: celý den máte co dělat a tak vám čas rychleji utíká. Občas se ale stane, že práce je tolik, že je problém dostat se na WC a nějaká práva zaměstnanců? Pokud jste za pultem bez pomoci, ani krok zpět, vydržet a makat!

Osobně dávám přednost práci na oddělení suchého sortimentu. To je ta největší část obchodu, nekonečné uličky s regály v nichž je balené zboží a vy tak díky bohu nepříjdete do přímeho styku s všelijakými né zrovna chuťovkami (vím o čem mluvím, dělal jsem i za úsekem masa a takové vepřové mozečky...). Na takovém úseku pochopitelně není vaše pracovní nasazení závislé na frekvenci zákazníků a tak si můžete zvolit, za předpokladu tolerantních nadřízených, ideální tempo, samozřejme takové aby jste za něj dostali zaplaceno. Tato práce mě převážně baví, občasné zpestření spočívá v takzvaných plánogramech, což je přemísťování zboží z jedné strany regálu na druhou. To ostaní je jen vybalování, rovnání a zaskladňování... nic náročného na šedou kůru mozkovou. V jednom jsou všechna oddělení stejná: jedná se o neuvěřitelně ubíjející stereotyp kombinovaný s neplacenými přesčasy a občasným psychickým zhroucením z vyčerpání.


Bohužel můj zaměstnavatel nevykořisťuje pouze zaměstnance. Asi není žádným tajemnstvím že obchodním domům rozhodně nejde o pohodlí zákazníka jako spíš o zisk. A tak je i zákazník terčem okrádání. Zboží v regálech je občas prošlé, to se zkrátka stane. Při jeho množství a chaosu jaký panuje ve skladech není možné prodat vše ve lhůtě spotřeby. Horší to je na místech kde je k dostání čerstvé zboží, napříkald maso, uzeniny, sýry... Jen tak namátkou: vzpomínám na brigádu kdy mi moji nadřízení s úsměvem na rtech vysvětlovali proč je potřeba přebalit dané zboží, znovu jej navážit a nalepit NOVOU nálepku s údaji včetně NOVÉHO data spotřeby... ano i to je realita obchodních domů a vsadím se že rozhdoně né jen toho mého.

Má práce je v podstatě jednoduchá: mnoho muziky za málo peněz - to je vše co se ode mě očekává. A jak jsem se k tomu dostal. Tušíte správně, dobrovolně to nebylo. Tuto práci vykonávám již tři roky, střídavě jako brigádník a střídavě jako učeň/praktikant. Příležitost naučit se vydělávat na lidské hlouposti jsem tak dostal díky mé škole, o tom ale až někdy jindy, třeba rovnou příště. :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.