Na západní frontě klid

22. července 2011 v 18:20 | Kuba |  Koutek četby
Tentokrát nijak poetickým nadpisem jsem začal článek, který nebude o ničem jiném než o nevšedním díle E. M. Remarqua. Tím je právě válečný romám jenž se řadí mezi vrchol autorovi tvorby a dnes také do standartu povinné četby. Téma války se v dnešní době zdá bít trochu zneuznané a v době kdy se mezi elitní díla řadí sci-fi kingovské romány se opravdu netěší velkému zájmu.


Kniha Na západní frontě klid však úpadku zájmu i nadále statečně vzdoruje a těší se oblibě i u mladých nadšených čtenářů. Ptáte se čím je to způsobeno? Popularitu Remarquova válečného románu má nejspíš na svědomí jeho nadčasovost. Myšlenky o nesmyslnosti války, o tom jak je válka schopná zničit životy i těm kteří jí přežijí, jsou stále aktuální a dnes mnohem více zásadní. Konflikt velikosti první světové války byl asi mnohem drastičtější než všechny právě probíhající války, ale právě proto, právě pro ten až zvláštně dlouho trvající současný světový mír je třeba si myšlenky mladého Paula Bäumera - hlavního hrdiny, skrze něž sděluje Remarque svůj pohled na válku - neustále připomínat.

Sám autor první světovou válkou zažil a proto možná ani není na místě divit se proč kniha nenabízí nějaký strhující děj ale místo toho spíš jen burcuje proti nesmyslnosti války a nutí všechny jenž mají k těmto krvavým lázním náklonost k zamyšlení. Ihned na prvních stránkách se ocitáme takřka v první linii. Příběh je vyprávěn z pohledu první osoby, mladého nedostudovaného Paula, který je na frontě společně se svými kamarády z gymnázia. Stejně jako oni i on se vzdal studia a naveden fanaticky vlasteneckým třídním učitelem odešel do armády a po výcviku na frontu kde tráví již druhý rok.

Během dvou let strávených ve válečné vřavě se mládí nenávratně vytrácí a mladý Paul se cítí starý, jakoby již jeho život neměl jediný smysl. Až na válku. Jeho mysl ovládá naprostá lhostejnost a beznaděj. I přes to jak hluboce nenávidí válku, nedokáže si představit mír který by pro něj znamenal návrat domů. Do svého rodného domu se nakonec Paul vrátí, když je mu udělena dovolená. Ihned ve dveřích, kde jej přivítá mladší sestra, si uvědomuje jak moc se zcizil své rodině, jak moc je jiným člověkem. Při rozhovorech se svojí matkou raději ani neodpovídá na otázky ohledně bojů, i kdyby řekl všechno, nikdo, kdo nebyl po jeho boku když střílel ze zákopu, nepochopí...



Pokud vás knížka z mého vyprávění zaujala, raději vám neprozradím konec. Kniha se mimochodem dočkala také celkem povedeného filmového zpracování, konkrétně dvou, to kvalitnější z roku 1979 (viz obrázek), které sice stejně věrohodně zachycuje brutalitu války, bohužel už však není schopno vtáhnou diváka do myšlenek hlavního hrdiny.

Válka nemá smysl, kdo si je jejím smyslem jist, nemohl ji nikdy zažít a nikdy si nepřipouští že i on by se mohl ocitnou v její nesnesitelně nepřestávající bouři. Stěží najdete text ve kterém by bylo sepsáno více protiválečných argumentů jako je právě kniha Na západní frontě klid. Remarque válku zažil a jeho dílo tak dostává ten nejvěrohodnější důkaz o autentičnosti. Druhá věc která z ní dělá dokonalé dílo, je autorova schopnost vyprávění. Čtenáře dokáže naprosto pohltit, natolik že přestane vnímat a v momentě kdy procitne bude šťasten už jen za ten fakt že je živ a zdráv v pohodlí svého domova.

"Žádnému z nás není víc než dvacet. Ale mladí? Mládí? Tomu je už dávno."

Četli jste již tuto knihu? Pokud ano, napište co si o ní myslíte. :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Libor Libor | Web | 9. srpna 2011 v 9:19 | Reagovat

Četl jsem to na střední škole a dodnes ji mám v knihovničce :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.