Stereotyp, stereotyp a zase ten stereotyp

9. července 2011 v 23:04 | Wanderer
Stereotyp je určitý děj kterému navyknete pakliže se častěji opakuje a následně nudí či deprimuje. Jak je tedy možné že mám pocit stereotypu a marnění času teď? Na začátku prázdnin! Přitom během jejich úvodu se můj každodení život zcela liší od života prožívaného ve školním roce. Standart škola-domov-spánek-škola je již minulostí a mě přesto svědí ruce...



Úvod prázdnin lze rekapitulovat velice stručně. Ihned po skončení školy se samozřejmě naskytl dostatek volného času k nástupu na brigádu. Již třetím rokem mám jakožto student obchodně zaměřeného oboru praxi v jednom nejmenovenám obchodním domě. Když o tom přemýšlím, za ty tři roky jsem se naučil věci, které se lze naučil během čtrnácti dní pořádného drilu od šéfů, šéfek a jejich šéfů... Rozhodně mě tedy nemohlo napadnou nic jiného než využít slunečné dny plné báječného počasí a příležitostí k vypadnutí někam ven ve velice nudném a unavujícím STEREOTYPU.

K čemu se našel čas i během školního roku (a že teď rozhodně času neubylo) bylo samozřejmě flámování. Tento způsob trávení léta zdá se mi poněkud nešťastný, slovy básníka, a tak jsem se rozhodl pro změnu, pro vybočení ze stereotypu. Ve flámování si sám dobrovolně nebráním ale již téměř celých pět dní jsem si dokázal vychutnat bez kapky alkoholu. Pro zatím bych se nebál říct: ano, je mi fajn a líbí se mi jitra která netrávím v nechutných mukách.

Další stereotyp kterému byla vypovězena smlouva je způsob cestování. MHD - ten nenáviděný trýznitel všech civilizovaných lidí, kteří mají alespoň trochu páru o tom že je třeba se umít, vystřízlivět a vyčistit si zuby před tím než nastoupíte do autobusu, tramvaje či metra, trolejbusu atd. MHD - ta věc kterou budu nyní jen míjet na zastávkách a s chutí poslouchat zvuk toho, který mi tak chyběl... Moje rodinné stříbro, moje růže mezi trním, můj kardiostimulátor který nahrazuje srdce jenž není komu obětovat, můj maličký zato nejkrásnější vůz na celém světě je zpět! Hurááááá! A aby měl tento článek alespoň nějakou pointu krom poněkud fándího "milý deníčku", žádám vás, nepočetní čtenáři, o vymyšlení přezdívky pro můj skromný dopravní prostředek. :-)

Tady je - chudáček, ještě s pražskou SPZ!

Závěr: proti stereotypu je třeba bojovat jinak vás ubije všemi prostředky, respektive tím jedním jediným a ze všech nejhorším a tím je nuda. Za žádnou cenu nesmí během následujících dvou měsíců ve vašem životě okamžik nudy nebo pocitu prázdnoty - jděte a bavte se! :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.