Každý z nás je originál - opravdu?

5. srpna 2011 v 23:43 | Kuba |  Společnost
Není nad to, když vám někdo koho lze označit za odborníka v daném tématu začne radit jak se máte zachovat, co udělat a nebo v tom asi nejhorším případě: co si máte myslet. Povoláním ve kterém jsou patrně všichni za znalce svého oboru je učitel. Obecně to tak je vnímáno i když mnohdy je třeba to brát s rezervou ale na druho stranu: když vás učitel učí řekněme matematiku, existuje pro to důvod a to ten že matematice rozumí. A co když vás učitel učí psychologii? Měl by jí také rozumět. Takový učitel vám například řekne že každý člověk je neopakovatelný a jedinečný originál. Nabízí se otázka proč vám to říká a odpověď je stejně na dosah: má to v příručce, někdo mu to řekl a naUČIL...




Problémem je takzvaná aktualizace. I přes to, že svět je stále pestrý, se společnost začíná stereotypizovat a lidé se takzvaně přidávají jako ovce do stáda. Možná je na čase, abychom se zeptali, opravdu je každý tou exkluzivní jednotkou, tím neopakovatelným čárovým kódem s přesnou definicí našeho já od obsahu mozku až po takové povrchnosti jako je účes který si ráno se zoufalým pohledem do zrcadla vytvoříme na hlavě? Naši milí kantoři(!), co je psáno, nemusí být nutně dáno na věky...

Stejně jako se posouvají hranice lidského vědění, mělo by se také usilovat o poznání lidské duše abychom se nakonec nestali nikoliv pestrým Babylonem ale armádou Obchodního Impéria (vzpomeňte na Hvězdné války s obřím vojskem klonů).

Ač jste jistě v úvodu i ve druhém odstavci zaznamenali nejedno odbočení od tématu, musím vás vyvézt z omylu. Originalita a poznání (rozuměj učení) mají souvislost. Zkusme si například vzpomenout na nějakou významnou, společensky a morálně uznávanou, osobnost. Například Karl Marx (prosím, myšleno seriózně - jde o jednoho z největšich myslitelů novodobé historie), J.F. Kennedy, Nelson Mandela, a nebo třeba takové legendy jako, svého času, samotný římský císař, César. Ti všichni mají jedno společné, poznání učinili tím že neposlouchali co si mají myslet ale naopak to zpochybnili. Netvrdím že byli vždy úspěšní ale je to jasný doklad toho, že pokud nechceme být ovcí ve stádu je třeba učit sebe samotné. Jeden můj známý k tomu má hezký komentář: zkušenosti, ty jsou nepřenosné...

Co nás tedy činí originálem? Výše zmíněné ukazuje na mysl, duši, prostě naše já. To však v době plné pokřivených hodnot a pochybných vzorů zejména pro ty nejmladší, čelí skutečně drtivému tlaku. Dostává na frak od svých závistivých příbuzných jako je majetek, moc, či společenská prestiž. To dává našemu já zatraceně velkou ránu pod pás... Originál se vytrácí, protože pokud je generace 15-ti letých puberťáků ovlivněná raperem, který se chlubý zlatými řetězi (což je dost smutné, vzhledem k tomu že rap byl dříve prostředkem boje proti sociálnímu vyloučení, bezpráví a nenávisti), není se co divit že ze směsice tužeb, ideálů o vlastním životě a vizí svobodné budoucnosti se stane honba za americkým snem. Ten sen najednou chtějí všichni realizovat, čímž se dobrovolně škatulkují a teď prosím, netvrďte mi jak je každý jedinečný když na prvním místě je být "kůl" a až po té co si vás někdo všime (nejdřív být "kůl"! je to něco jako povinná registrace) a pokud vám zbyde špetka vlastního myšlení můžete zkusit dát najevo jaký jste charakter.

Když se ohlédnu do své vlastní minulosti (aby jste neřekli že stále jen poučuji) a vzpomenu na ranné pubertální období, cítím se smíšeně. Na jednu stranu se mi opravdu ulevilo. Už nejsme ta parta frajerů, ve které byl hlavní problém sehnat holku (prostě jí MÍT, nic víc v tom nehledejte) a příčinou nezdaru bylo špatné oblečení či málo gelu ve vlasch. V tom naše generace učinila určitý pokrok (gratulace pro ročníky 91-93!) a naštěstí ještě nedopadla tak špatně. I když, občas mě pohled na tlupu na vlas stejných slečen vycházejících z diskotéky trochu rozhodí...


Odvrácená tvář mého smíšeného pocitu je srovnání se současnou pubertální elitou. Ikonou je Justin Bieber, již jednou zmíněný Rytmus (kdo pozorně četl, jistě nepřehlédl) na domácí scéně a Lady Gaga. V podstatě úplně abstraktní osobnosti, lidé jenž ve skutečnosti neexistují tak jak je vnímá svět. My jsme se z takových Kabátů dostali, ale jak si nastupující elita určí svůj směr po těchto zamindrákovaných, bezduchých a hodnotově prázných vzorech určí směr, to je mi tedy záhadou....

Tento článek je apelem na všechny, jenž mají třeba mladšího bratra nebo sestru. Pokud nechcete, aby z nich vyrostli zakomplexované a prázdé klony, zajímejte se občas o to čím tráví volný čas a co je baví. Není tak těžké zeptat se člověka, kterého máte denně na očích: jak se máš?

Mám doma mladšího bratra a rozhodně nehodlám přihlížet jak si upgrejduje charakter neustálým prohlížení desítek profilů na Facebooku (aby zjistl, co teď letí i když si tento důvod sám nepřipouští), když by si mohl třeba přečíst knihu. Klidně něco na pár stránek, rozhodně lepší zabít čas románem od J.K Rowlingové, než posíláním panáků na Facebooku...


Stay rude, stay rebel! Zůstaňte originálem, to co vidíte, na co si můžete sáhnou vám v životě nemusí přinést zdaleka takové štěstí jako to co můžete cítit!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Libor Libor | Web | 6. srpna 2011 v 8:05 | Reagovat

V zásadě souhlasím, já už jsem o něco starší, ale i my jsme pochopitelně měli nějaké vzory, ať už to byl Cobain, či Liam Howlett. Největší rozdíl ale vidím v tom - a snad nebudu příliš subjektivní - tyto "idoly" mají poněkud delší dobu trvání a osobně si myslím, že doba jejich popularity nekončí s jednou generací, což si u jakéhosi Rytmuse asi člověk dokáže jen těžko představit. Určitá stádnost je lidstvu asi vrozena, dost mě ale zaráží, jak se všichni tváří free a cool, ale v zásadě vůbec "free" nejsou, neboť jsou svázáni pravidly odívání (aby je nikdo nepomluvil), pravidly toho co poslouchat (stejný důvod) i pravidly toho kam chodit, apod.

2 wandererinthedesert wandererinthedesert | Web | 6. srpna 2011 v 8:45 | Reagovat

S tím souhlasím. Možná je ta dnešní svázanost spojena s jakousi univerzalizací. Není nikdo kdo by byl za vzor (pokud možno nějaký kvalitní) delší časový úsek. Máme tu nekonečno tzv. one wonder hitů, ale nikoho kdo by skutečně udal smysluplný směr. A tak vzniká směsice jejíž znakem je univerzální uniforma, bez které nelze zapadnout... díky za komentář ;-)

3 Libor Libor | Web | 6. srpna 2011 v 17:17 | Reagovat

[2]: ...a každý má svých "15 minut slávy", načež je po nich bezpečně zapomenut.

4 Paulie* Paulie* | Web | 6. srpna 2011 v 18:57 | Reagovat

jen hlásím, už mi jdou přidávat komentáře :DDD ale díky za pomoc ;) :D

5 wandererinthedesert wandererinthedesert | Web | 7. srpna 2011 v 6:20 | Reagovat

Děkuji za komentář a gratuluji ;-) vítej zpět ve víru diskuze :-D

6 Infinity Infinity | Web | 7. srpna 2011 v 20:09 | Reagovat

Naprosto s tebou souhlasím. :)
Vůbec se mi nelíbí, jak se chová dnešní mládež, ale nic s tím nenadělám a ty taky ne, bohužel.
A mít za vzor Rytmuse? To je vážně smutný no, to máš taky pravdu. :-/

7 wandererinthedesert wandererinthedesert | Web | 7. srpna 2011 v 20:42 | Reagovat

Děkuji za komentář, jsem rád že o sobě stále ještě dávají vědět lidé se zdravím rozumem :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.